Když na mistrovství světa v Tokiu došel do cíle, lehl si na zem. Unavený, vyšťavený, tekly z něj proudy vody. „Do dvacítky jsem se cítil suprově. Myslím, že jsem byl na slušné pozici a mohl sbírat odpadlíky. Jenže bohužel jsem se stal jedním z nich,“ mrzelo chodce Víta Hlaváče po jedenatřicátém místě v závodě na 35 kilometrů.